„Třicet pět mám za velmi atraktivní věk. Londýn je plný těch nejurozenějších dam, jež – ze své vlastní vůle – zůstávají pětatřicátnicemi po dlouhá léta,“všímá se Lady Bracknellová ve Wildeově hře Jak je důležité míti Filipa.
Lékaři po celém světě – i v České republice – jsou zase přesvědčeni, jak je důležité podrobit se odběru plodové vody, překročí-li těhotná žena právě těch „atraktivních třicet pět“. Klíčový přínos odběru, čili amniocentézy, tkví ve tom, že může odhalit závažná genetická poškození plodu, včetně Downova syndromu. Procedura má však i své náklady: zhruba jeden z dvou set odběrů ústí v samovolný potrat. Jelikož se zjevně sváří přínosy s náklady, hlásí se o slovo ekonomové.
Trojice ekonomů působících na univerzitách ve Spojených státech přišla před šesti lety se studií nazvanou Dynamický model volby amniocentézy. Hlásají, že porodní lékaři nedomýšlejí svá doporučení těhotným ženám do důsledků. Bílé pláště totiž obecně vidí přímou úměru mezi věkem otěhotněvší ženy a rizikem, že plod bude defektní, přičemž náklady toho, že odběr plodové vody zapříčiní potrat, mají za neměnné, na věku ženy nezávislé (poněvadž riziko takové smolné události též na věku nezávisí). Na první pohled se tedy lékařům jeví, že zhruba počínaje třicátým pátým rokem života jasně převažují potenciální přínosy (odhalení Downova syndromu či jiné poruchy a tedy možný umělý potrat) nad potenciálními náklady (samovolný potrat zdravého plodu).
Zmínění ekonomové argumentují, že lékaři uvažují krátkozrace. Souhlasí, že přínosy vyšetření stoupají s věkem (neboť stoupá pravděpodobnost poškození plodu), ale přidávají, že se stářím ženy rostou i náklady odběru plodové vody – že tedy tyto náklady nejsou neměnné. S věkem dle nich stoupají náklady samovolného potratu (způsobeného nešťastným vyšetřením) proto, že žena už má – jak se blíží k menopauze – nižší a nižší šance na další otěhotnění. Jinými slovy, samovolný potrat „dvacítky“ má úplně jiný význam než samovolný potrat zralé třicátnice, které již nezbývá tolik času, v němž se ještě může pokusit o nové dítě (být „po dlouhá léta“ pětatřicátníci je totiž zatím možné jen ve Wildeových dramatech).
Z uvedeného plyne jedno: zbytečně mnoho čtyřicátnic (lékaři si neuvědomují, jak obtížné je znovu otěhotnět) a zbytečně málo mladých žen (lékaři si neuvědomují, jak snadné je pro ně znovu otěhotnět) odběry podstupuje. Faktem je, že až 80 procent dětí s Downovým syndromem se rodí matkám do 35 let.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
