#Lukáš Kovanda, Ph. D.

„Angličané jsou mrzkou rasou“ aneb ekonomie třetí cesty

12. listopadu 2007

Číňané historicky nezvládají riziko, akciové kurzy letí vzhůru

Exxon Mobil už není největší firmou na světě. Vstup na burzu před ní katapultoval čínskou ropnou jedničku PetroChina, první společnost vůbec ceněnou na více než bilion dolarů. Jak dalece jsou čínské akcie „předopované“?

Září 1839, první opiová válka. Britové se Čínanům mstí za potírání obchodu s opiem. U Kowloonu (část Hongkongu) lehce potápějí primitivní džunky. Číňané zůstávají optimističtí, do dalších bojů si věří. „Angličtí barbaři jsou nevýznamnou a mrzkou rasou, spoléhají se jen na silné lodě a velká děla. Lodě jsou sice vodovzdorné, ale nikoli ohnivzdorné. Zapálíme je a vzplane bezpříkladný teror. Zvítězíme bez jediné ztráty,“ stálo ve vojenské depeši císařovi.

Fanatičtí korouhevníci

Fanatická odvaha čínských korouhevníků, slepá odevzdanost císaři a osudu („Fatalismus je důležitým konceptem v čínské tradiční kultuře i v kultuře elit,“ stojí ve vědeckém sborníku Modern China z roku 1987), zaostalá výbava v rozhodující bitvě neobstály. Nemohly obstát. Angličané rozhodující klání vítězně vyřídili za 45 minut.

Událost dobře odkrývá povahové rysy Číňanů. Studie uveřejněná v Journal of Risk Research v roce 1999 srovnává přístup k riziku ze strany „západních“ a „východních“ kultur, reprezentovaných zde Austrálií a právě Čínou. „Číňané jsou méně připraveni přijímat a vyhodnocovat obecné riziko. Nejvíce vychýlení jsou ohledně gamblingu či halucinogenních drog,“ zní klíčový závěr studie.

Neschopnost Číňanů předvídat riziko užívání drog – opia – vedla k tvrdým státním protiopatřením, tedy i zmíněné válce. Nezřízené gamblerství, další povahový rys obyvatel říše středu, se dnes ponejvíce projevuje zřejmou bublinou na akciovém trhu. Tentokráte je v ohrožení celý svět, Českou republiku nevyjímaje.

Jakmile se začalo s akciemi PetroChina obchodovat na burze v Šanghaji, cena za kus vylétla týž den téměř trojnásobně, z 2,24 na 5,90 dolaru. Tržní kapitalizace firmy – počítaje v ní majoritní vládní balík akcií – se rázem vyšvihla na 1,1 bilionu dolaru, tedy více než dvakrát tolik, na kolik je oceňována firma Exxon Mobil, dosavadní globálně nejdražší firma s oceněním lehce přes 500 miliard dolarů.

Jde o fenomenální „zářez“. A to přesto, že analytici upozorňují, že kapitalizace čínských většinově státních firem nejsou úplně porovnatelné s těmi západními, v nichž vlády žádné podíly nevlastní, což je právě případ Exxon Mobil.

Bublina, nebo „reflexe“?

Během posledního roku trhal čínský akciový trh rekord za rekordem. Už v květnu překročila zde obchodovaná množství cenných papírů celý zbytek Asie. Industrial and Commercial Bank of China (ICBC), ještě nedávno zavalená nánosem špatných úvěrů, převzala od americké Citigroup otěže světové bankovní jedničky dle tržní hodnoty. PetroChina má nyní vyšší hodnotu než dva titáni Ameriky – Exxon Mobil a General Motors – dohromady. Akciové indexy stouply za poslední dva roky o skoro šest set procent, z deseti nejhodnotnějších firem světa je už pět čínských.

Analytici střemhlavé růsty obhajují dvěma způsoby. Buď kapitálové trhy teprve nyní skutečně začaly reflektovat hodnotu čínských podniků vytvářenou po dvacet let bezprecedentního ekonomického boomu, nebo jde prostě o gigantickou bublinu, způsobenou mixem státní regulace kapitálu a přebytečné likvidity trhů. Konkrétně v případě PetroChina se ale shodují všichni: vše se vymklo z rukou.

Obyčejní Číňané – a mnozí soudružští kormidelníci z Pekingu – si jakákoli „vymknutí z rukou“, jakýkoli signál, že trh spěje ke krachu, nepřipouští. Jsou zaslepeni podobně jako jejich předkové, kteří na džunkách vyráželi proti masivním ocelovým kanónům britské provenience. Čínská neschopnost vyhodnocovat riziko a skutečnost samu nyní hrozí potopit ne jen pár bárek, ale celosvětově globalizovanou ekonomiku, za jejímž růstem v posledních letech významně stojí právě závratný boom čínského hospodářství.

Desítky milionů nepoučených gamblerů, třeba i lidí z venkova poznamenaných desetiletími komunismu, najednou v čínských burzovních kasinech zkoušejí svá štěstí. Jako na pouti u střelnice se snaží trefit „růži“. Dav, opět zaslepený jako soudruzi-vůdci, se vrhá do akcií. Burzovní veličiny se naopak začínají stahovat a varují před psychózou.

Buffett a Greenspan: SOS!

Warren Buffett, investorský génius s legendárním „čuchem“ na akcie, čtvrtý nejbohatší muž planety, vlastnil loni deset procent veřejně obchodovaného podílu v PetroChina, letos koncem září to již bylo jen 3,1 procenta.

„Nikdy nekupujeme, když vidíme, že ceny letí vzhůru,“ řekl u příležitosti návštěvy čínské dcery jeho firmy Berkshire Hathaway v Dalianu na severovýchodě země. „Kupujeme akcie, neboť věříme v růstový výhled dané společnosti. Lidé by měli být opatrní, když ceny stoupají.“

Zdá se, že Buffett jde proti proudu, ale právě jen tak se na burzách dají vydělávat skutečně veliké peníze. Bude čínské akcie zpět kupovat, až – obrazně řečeno s baronem Nathanem Rotschildem – po krachu burz „krev poteče ulicemi Šanghaje“?

„Je to spekulativní bublina. Splaskne, až to nikdo nebude čekat,“ zavěštil si před pár dny Alan Greenspan, bývalý šéf Federálního rezervního systému, americké centrální banky. Opakoval tak své varování z května, kdy prohlásil, že „současné vzlínání cen čínských akcií nelze ničím obhájit.“ Od té doby vzrostla hodnota klíčového indexu CSI 300 o dalších 40 procent.

Přesto onen chlácholivý proud analytiků rozhodně není v menšině. Žádná bublina, soudí. Upozorňují, že Čína zodpovídá za patnáct procent světové ekonomiky. „Free float“ čínského akciového trhu – tedy množství akcií dostupné zahraničním investorům – tvoří pouze 1,9 procenta globálního akciového trhu. Volné peněžní toky tak naráží na silně omezenou nabídku. Tím lze vysvětlit jako struna napjatá ocenění, která ovšem zdaleka nejsou na takových násobcích zisků jako technologické akcie před splasknutím bubliny na americkém trhu Nasdaq v roce 2000.

Jiní zdůrazňují, že je zkrátka prosté, že vysoce nadprůměrně rostoucí ekonomiky vedou i k expanzím prémií za růst, jež se připočítávají ke kursům akcií. „To vysvětluje, proč se čínské a indické akcie obchodují na nejvyšších násobcích zisků v porovnání s ostatními klíčovými globálními hráči,“ míní Yan Wang, šéf strategií pro Čínu u montrealské firmy BCA Research.

Takzvané P/E podíly (poměry ceny akcie k zisku firmy přepočteného na tuto akcii) čínského akciového trhu „mohou jít ještě daleko výše, než dojde k splasknutí,“ říká v podobném tónu David Sharp, globální stratég u londýnské JPMorgan Asset Management. „Dokud nebude čínská inflace eskalovat věru alarmujícím způsobem, jede se dál. Ale není to nic pro ty se slabým srdcem,“ doplňuje.

Jenže právě v inflaci může být ukrytá rozbuška případného splasknutí. Peking se přitom stále brání výraznému zhodnocení jüanu, což z tužeb po dostatečném zchlazení ekonomiky činí utopii. Aby čínská vláda udržela „lidovou měnu“, renminbi, nízko, nutí centrální banku prodávat jüan ve velkém a pumpovat hotovost do bankovního systému. Z těchto peněz jsou kromě jiného nakupovány obří porce akcií (často právě nepoučenými gamblery), což přispívá nejen k zmíněnému enormnímu růstu burzovních indexů, ale rovněž k silným inflačním tlakům.

Právě vývozy, podepřené slabou měnou, jsou společně s investicemi páteří růstu čínského domácího produktu. Proto se jejich podpory nechtějí soudruzi (mnozí zřejmě se sníženou schopností vyhodnocovat riziko takového chování) snadno vzdát.

Šampioni si věří

Ale soudruzi nejen, že hodlají export stimulovat, co to dá, leč nepříčí se ani burzovní mánii kolem společností jako PetroChina. Jsou to stále oni, kdo v kolosu drží kontrolní balík. A přesně v souladu s „třetí cestou“: nedáme trhu všechno, ale zároveň si vše neponecháme, trhu poskytneme minoritní balík, ať se o něj pere.

Obdobný postup sleduje například i ruský Gazprom, jehož představitelé se nedávno bili v hruď, že firma bude světově nejdražší dle tržního ohodnocení (nyní je ale její hodnota pouze necelých 300 miliard dolarů). Uvažuje o něm Saudi Aramco, národní ropná společnost Saúdské Arábie, která – v joint venture s japonskou Sumitomo Chemical – hodlá na burzu vrhnout 25procentní podíl.

„Tyto takzvané národní ropné společnosti jsou nyní mnohem sofistikovanější ve všech ohledech – finančně, technicky,“ podotýká Peter Tertzakian, autor knihy A Thousand Barrels a Second, hlavní ekonom pro energetiku u ARC Financial. „Věří si jako nikdy předtím,“ dodává.

Národní ropné společnosti, šampioni, v současnosti vlastní nebo kontrolují více než 75 procent světových zdrojů ropy a zemního plynu, říká Robert Skinner, bývalý ředitel Oxfordského institutu pro energetická studia.

Další koncentrace světového energetického bohatství v rukou národních společností je špatnou zprávou pro spotřebitele. Mnoho takových společností je kontrolováno vládami, které příjmy z ropy a plynu kryjí rozpočty, a proto není v jejich zájmu chodit s cenami dolů.

Navíc, spotřebitelé jsou stále více závislí „na skupině zemí, jež se jeví jako nedemokratické, jsou v mnoha případech vedeny despoty, některé z nich prožívají občanské války o ropnou rentu nebo jsou řízeny režimy, jejichž udržení u moci – při dané demografii – vysoce závisí na stále rostoucí produkci a vývozu suroviny,“ vysvětluje Skinner.

I národními ropnými šampiony by ale otřásl kolaps čínské ekonomiky. I oni musí doufat, že pekingští pohlaváři jsou vedeni „tím správným“ osudem. A že akcie nejsou „předopované“ jako mnozí čínští atleti.

Nejhodnotnější světové firmy podle tržní kapitalizace (v mld. USD, k 30.10.2007)

1. PetroChina* 1100 Čína

2. Exxon Mobil 511 USA

3. General Electric 414 USA

4. China Mobile 405 Čína

5. ICBC 333 Čína

6. Microsoft 328 USA

7. Gazprom 287 Rusko

8. Royal Dutch Shell 281 Británie/Nizozemí

9. Sinopec 276 Čína

10.China Life Insurance 257 Čína

* První den obchodování, 5.11.2007.

Zdroje: Bloomberg, Reuters

Týden, 12.11.2007

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře