Ještě před pár desetiletími jsme se báli, že nás bude na planetě příliš. Obavy z přelidnění byly součástí veřejné debaty, učebnic i politických rozhodnutí. Známým příkladem je čínská politika jednoho dítěte, zavedená právě proto, aby se růst populace udržel na uzdě. Když svět v roce 2022 překročil hranici osmi miliard obyvatel, média to připomínala jako další mezník v příběhu nekončícího růstu. Jenže krátce nato začala Čína, ještě nedávno symbol populačního boomu, poprvé v moderní historii hlásit úbytek obyvatel. A nebyla sama. Může mít Elon Musk pravdu, když říká, že „klesající porodnost je zdaleka největším nebezpečím, kterému civilizace čelí“?
Dnes už víme, že porodnost klesá prakticky všude, nejen ve vyspělých ekonomikách. Celosvětová míra plodnosti se od roku 1990 propadla z více než tří dětí na ženu na dnešních 2,25. A polovina zemí světa je už pod hranicí 2,1, tedy mírou obnovy populace. Pětina států klesla ještě hlouběji, pod 1,4 dítěte na ženu. Tam už začíná působit fenomén, který demografové nazývají past nízké plodnosti. Společnost si na malé rodiny zvykne natolik, že ani výrazné finanční pobídky či jiné státní programy nedokážou trend zvrátit. Japonsko do podpory porodnosti investuje ekvivalent stovek miliard korun ročně, a přesto se jeho porodnost dlouhodobě drží u dna.
Pokud se podíváme do budoucnosti, nečeká nás náhlý zlom, ale spíš dlouhý a vytrvalý proces, který bude rok od roku více cítit v každodenním životě i ekonomice. Méně narozených dětí znamená méně lidí v produktivním věku o dvacet či třicet let později. Tím se snižuje počet pracovníků, kteří by mohli tvořit nové nápady, zakládat firmy, vyrábět, prodávat a spotřebovávat. Zmenšuje se motor, který táhne ekonomiku kupředu.
Stárnoucí populace má navíc jinou strukturu potřeb a chování. Starší lidé obvykle méně utrácejí, více spoří a častěji využívají zdravotní péči. Spotřební koš celé země se tak postupně změní, stejně jako atmosféra ve společnosti. Místa, kde dnes stojí školky a dětská hřiště, mohou být v budoucnu nahrazena domovy pro seniory a zdravotnickými zařízeními.
Podle Oxford Economics dosáhne světová populace ve svém základním scénáři vrcholu kolem poloviny století a v roce 2060 bude čítat 10,2 miliardy lidí. Tento vývoj bude probíhat v kulisách rychlého stárnutí a zpomalujícího růstu pracovní díly. Hlavní ekonomické dopady půjdou třemi kanály: méně mladých pracovníků oslabí inovace, starší populace utlumí poptávku a menší počet lidí v produktivním věku zvýší tlak na veřejné finance. Regionálně se příběh bude vyvíjet různě. Západní Evropa, Severní Amerika a Čína už prošly svým demografickým vrcholem, zatímco Latinská Amerika a části Asie nejsou daleko za nimi. Naproti tomu Afrika má před sebou ještě několik desetiletí demografického růstu. Ale ani africký boom není bez rizika, vysoký počet mladých lidí bez odpovídajícího vzdělání a pracovních příležitostí může být spíš zdrojem napětí než prosperity.
Česká republika patří k zemím, které dopady stárnutí pocítí silně. Průměrný věk už přesáhl 43 let a více než pětina obyvatel je starší 65 let. Statistici odhadují, že v polovině století připadne na každých sto pracujících až devadesát nepracujících. To znamená extrémní tlak na veřejné finance, důchodový systém i zdravotnictví. Počet seniorů vzroste ze současných 2,3 milionu na více než tři miliony už kolem roku 2060. Přitom plodnost se dlouhodobě drží kolem 1,5 dítěte na ženu, a věk prvorodiček se stále zvyšuje, dnes už přesahuje 29 let.
Příčin nízké porodnosti je celá řada. K těm dlouhodobým patří vysoké ceny bydlení, proměna pracovního trhu a touha po dosažení profesní stability před založením rodiny. Události posledních let (pandemie, válka na Ukrajině, energetická krize a vysoká inflace) tento trend jen prohloubily. Lidé se do rodičovství pouštějí opatrněji, protože mají pocit, že budoucnost je méně předvídatelná než kdy dřív. Přidávají se i kulturní změny: vstup do manželství už není samozřejmostí, roste počet singles a i páry, které děti chtějí, je často odkládají na pozdější věk. Výsledkem je méně dětí, než by bylo potřeba k zachování populační rovnováhy, a to se promítne do ekonomiky v příštích desetiletích.
Přelidnění se tedy, navzdory obavám minulého století, nedočkáme. Spíš se musíme připravit na to, že lidí bude ubývat a společnost stárnout. Pokud se s tím ekonomiky nenaučí pracovat – například skrze růst produktivity a technologické inovace – čeká nás éra pomalejšího růstu, vyšších daní a napjatých veřejných rozpočtů.
Výrazné „zdražení dětí“ v posledních letech je jedním z důvodů extrémně nízké porodnosti, která poškodí celou ekonomiku Zatímco 1. červen bude na... více
Kvůli inflaci za poslední tři roky zdražila o 550 tisíc korun Ještě v roce 2022 vycházela výchova dítěte v Česku... více
Čeští řidiči stárnou, mladých lidí do 25 let za volantem ubývá, informuje dnes ČTK na základě dat ministerstva dopravy. Zatímco... více
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
