Z německých voleb mohou mít Češi radost. A to dokonce i ti, kteří nepovažují výsledek Alternativy pro Německo za tak „úžasný“ jako exprezident Klaus. Pro českou radost existují dva hlavní důvody.
Zaprvé Martin Schulz dostal výprask a sociální demokracie se stahuje do opozice. Nikdo jiný přitom neměl reálnou šanci Angelu Merkelovou o kancléřství připravit. Z hlediska českých zájmů je kontinuita v podání „staré známé“ Merkelové, která dokonce prohodí i pár slov česky, jistě lepší variantou.
Schulz dával před volbami celkem jasně najevo, že například v otázce migračních kvót by se se zeměmi střední a východní Evropy zdaleka tolik „nepáral“. V duu s francouzským prezidentem Emanuelem Macronem by kancléř Schulz příkopy mezi západem a východem EU spíše dále hloubil, než přemosťoval. Ani to by České republice nesvědčilo.
To ale není vše. Druhým zásadním důvodem, proč se Češi mohou radovat, je fakt, že Merkelová sice triumfovala, ale zase ne tolik. Voliči vrhli kostky tak, že většinovou koalici – zapomene-li na SPD a AfD – sestaví pouze tehdy, přidají-li své hlasy liberálové z FDP a k tomu ještě Zelení. Koalice zvaná „Jamajka“ by byla na spolkové úrovni velká novinka, dosud byla známa jen ze zemského sněmu ve ŠlesvickuHolštýnsku. Jak se například k vládnutí se Zelenými budou stavět konzervativci z bavorské CSU? Z Bavorska je to přece jenom do ŠlesvickaHolštýnska docela dálka.
Aby ale byla koalice „Jamajka“ vůbec myslitelná, bude Merkelová muset činit ústupky. Na ní totiž bude ležet hlavní tíha odpovědnosti za vytvoření stabilního povolebního uspořádání. Jak liberálové z FDP, tak Zelení si vychutnají svou roli jazýčku na vahách – na vahách nejen celoněmeckého, ale svým způsobem i celoevropského významu. Merkelová přitom bude v takovém případě ustupovat spíše liberálům než Zeleným – jednak proto, že FDP získala více hlasů, a také proto, že obecně je výsledek voleb zřetelným vzkazem voličů, že jim další prohlubování evropské integrace není příliš po chuti. Ostatně strany, které prohlubování integrace kritizují „zprava“, tedy FDP a AfD, získaly dohromady skoro čtvrtinu všech hlasů. Přitom jich vysoké statisíce sebraly „Evropanům“ Merkelové a Schulzovi. Pod vlivem úspěchu AfD a FDP navíc posílí konzervativní, „eurorealističtější“ křídlo v rámci CDU/CSU.
Ve výsledku tak platí, že Merkelová, chce-li za daných podmínek sestavit přiměřeně stabilní většinovou vládu, musí zapomenout na své námluvy s Macronem a na úvahy o vytvoření ministerstva financí eurozóny či zřízení rozpočtu eurozóny. To jsou špatné zprávy pro Macrona, ale dobré pro Českou republiku. Liberálové, kteří jsou ostře proti takovému prohlubování integrace, by tak v další vládě Angely Merkelové mohli do značné míry suplovat britský liberální hlas. Ten mnohdy souzněl s českými zájmy a z EU se vytrácí kvůli brexitu.
Vyšlo v E15.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
